Co nejvíce škodí českým lesům?

Oproti nelegálnímu kácení, jímž jsou ohroženy lesy v mnoha rozvojových zemích světa kvůli nedostatečně rozvinuté politice ochrany přírodních zdrojů, u nás, v lesnicky vyspělé Evropě, tento problém není až tak aktuální (garancí toho je u českého dříví mimo jiné certifikace trvalé udržitelnosti, jež dnes pokrývá 70 % českých lesů). Naše lesy ohrožují mnohem obyčejnější a často méně nápadní „škůdci“. Ti v nevhodně založených lesích (převážně nesmíšených smrkových, málo věkově i prostorově rozmanitých) dokáží napáchat pěknou paseku, a to doslova. Lesníci pak mluví o tzv. kalamitách. Ty u nás už po staletí působí především vítr a hmyz. Lesníci se z historie snaží poučit a škodám se jim z části daří předcházet (výsadbou smíšených lesů, lepšími postupy při pěstování a těžbě lesů, regulací stavů zvěře lovem, důslednou kontrolou hmyzích škůdců apod.). Pracují ale s přírodou, proto je třeba velké pokory a trpělivosti.

Č. 1: Vítr

Nejvíce škod v lesích u nás páchá – pro někoho možná překvapivě – vítr. Větrné kalamity přichází pravidelně v různé síle a v různých intervalech, obdobně jako povodně. Velkoplošně poškodit lesy dokáže intenzivní letní bouřka i orkány a vichřice, časté především v období konce zimy a předjaří. Kalamitou století, možná i tisíciletí, byl v lednu roku 2007 orkán Kyrill. Škodám větrem se lesníci snaží zabránit zakládáním lesů bohatší struktury a s vyšším podílem dřevin, které koření hlouběji v půdě a jsou tedy odolnější proti vývratům (buk, jedle ad.). Nejnáchylnější ke škodám větrem je naše nejčastější dřevina – smrk ztepilý.

 

Č. 2: Hmyz

Po větru nejhorším ohrožením našich lesů je hmyz. Prim tu hrají kůrovci (kůrovcovití brouci), především pak lýkožrout smrkový. Je to nenápadný hnědý brouček o velikosti pouhých pár milimetrů. Jeho larvy se živí lýkem, které zajišťuje transport vody a živin ve stromu, a tím ho poškozují. Strom začne usychat a nakonec uhyne. Lýkožrout smrkový za normálních okolností napadá pouze oslabené či již poražené stromy, při velkém přemnožení (třeba po větrné kalamitě) však může napadnout a zahubit i stromy zdravé. Pak může způsobit v hospodářských lesích obrovské škody. Lesníci se mu brání důslednou kontrolou a odchytem pomocí lapačů (feromonové pasti) a lapáků (pokácené stromy pokrytý větvemi), a především co nejrychlejším odvezením napadeného dříví z lesa. Kůrovci se rojí dvakrát až třikrát ročně.

Existuje ale i mnoho dalších druhů hmyzu, které jsou při přemnožení nebezpečné pro lesy – někteří listožraví motýli (bekyně mniška, obaleči), ploskohřbetky a pilatky, mšice, brouci klikorohové či chrousti, ožírající zasázené sazenice stromů ad.

 

Reportáž České televize o boji lesníků s kůrovci na severní Moravě

 

Č. 3: Sucho

Sucho jako hrozba českých lesů nabývá na významu zejména v posledních dvou desetiletích v souvislosti s celkovou změnou klimatu (oteplení, změna v rozložení srážek ad.). V podmínkách, kde smrk roste v podmínkách odlišných od jeho optima, dochází v důsledku jeho dlouhodobého oslabení suchem (koření mělce při zemi) k větší náchylnosti vůči houbám a hmyzím škůdcům a v některých oblastech dochází k velkoplošnému chřadnutí, až totálnímu rozpadu lesů. V současné době se to týká především severovýchodní Moravy (Opavsko, Bruntálsko, Jeseníky) a můžeme jen doufat, že se tento problém nerozšíří do celé země. V oblastech poškozených chřadnutím lesů nyní lesníci zakládají odolnější a pestřejší lesy.

Č. 4: Zvěř

Pro běžného smrtelníka – nelesníka je těžké se smířit s představou půvabné laně či roztomilého kolouška coby škůdce. Bohužel taková je skutečnost. Stavy spárkaté zvěře (v lesích škodí především jelení, srnčí a mufloní zvěř) se totiž v posledních desetiletích v důsledku absence přirozených predátorů, současně platných zákonů, často nevhodné myslivecké praxe a nastavení obchodních vztahů mezi vlastníky lesa a nájemci honiteb dostaly na úroveň, na které zvěř již naše lesy nejsou schopny uživit, aniž by došlo k jejich devastaci. Především v zimě nemá dostatek potravy a okusuje proto kůru a větvičky lesních dřevin a ničí tak nově vznikající mladý les. Lesníci proto musí téměř každý vysázený les oplotit či natírat pravidelně malé stromky repelenty. V zájmu pokusu o znovunastolení rovnováhy v lesním ekosystému lesníkům nezbývá, než dlouhodobě a systematicky regulovat stavy zvěře odlovem.

 

Č. 5: Houby

Houby do lesa patří, o tom není žádných debat. Většina z nich je pro lesní ekosystém velmi prospěšná – jsou součástí koloběhu živin v lese – rozkládají biologický materiál včetně dřeva mrtvých stromů. Jsou ale některé druhy hub, které dokáží agresivně napadat i stojící stromy, a pokud se příliš rozšíří (opět se to stává především tam, kde není správná skladba a struktura lesa či je les oslaben třeba suchem), dokáží zahubit celé lesní porosty. Mezi všemi musíme zmínit především václavku smrkovou. Její vlákna prorůstají dřevem smrků a působí hnilobu a postupný rozklad stromu, doprovázený většinou napadením hmyzem. Tato houba také významně znehodnotí dřevo hostitelského stromu a tím působí ekonomické ztráty vlastníkovi lesa. Bránit se proti „epidemii“ václavky mohou lesníci pouze vysazováním smíšených lesů s vhodnými dřevinami. Napadení houbami souvisí i s výše zmíněnými škodami od zvěře. Rány, které na kůře stromů vznikají ohryzem zvěří, se stávají vstupní branou houbové infekci.

 

Č. 6-10: Od námrazy k politice

Do „TOP 10“ škůdců našich lesů by dále určitě patřil sníh a námraza (láme vrcholky stromů či celé stromy), požáry, vznikající především neukázněností návštěvníků lesa, či průmyslové imise, jež byly – obdobně jako dnes sucho – v 70.-80. letech příčinou velkoplošného rozpadu lesů v severních pohraničních horách. Pořádné vrásky dokáží lesníkům nadělat i „obyčejné myši“ – některé druhy hlodavců dokáží zlikvidovat během pár dní stovky vysázených stromků. S trochou nadsázky lze pak náš žebříček uzavřít neblahým vlivem politiky. Neustálé změny strategií a legislativy po každých volbách totiž lesům a lesnictví při jejich stoletém životním a hospodářském cyklu leckdy škodí víc, než celý zástup kůrovců, tornád a hladových jelenů dohromady…

(Foto: archiv časopisu Lesnická práce)