Les O lesích Zajímavosti

Je u nás víc listnatých, nebo jehličnatých stromů?

Dreviny titul

Pokud bychom žili v oblasti, kde jsou lesy ponechány svému vývoji a člověk do nich zasahuje minimálně, bylo by jejich druhové složení o poznání jiné, než jaké máme v našich lesích v současnosti. Výskyt jednotlivých druhů stromů by se řídil především nadmořskou výškou a charakterem daného území (půda, vláha, sklon apod.). Na skalách a písčitých chudých půdách přirozeně rostou borovice, v pahorkatinách buky, javory, lípy a jedle, u vody olše a jasany, duby v lesích nižších poloh, smrky jsou víceméně doménou horských a podhorských lesů. Zjednodušeně se dá říct, že v podmínkách střední Evropy v převažujících nadmořských výškách typických pro Českou republiku (300-700 m n. m.) byste v původním lese našli především směs buku, jedle a smrku. Této naší původní směsi dřevin se říká „hercynská“.

S nárůstem populace a počátkem intenzivního využívání přírodních zdrojů člověkem (hutnictví, zemědělství a pastevectví, stavba větších lidských sídlišť…) došlo bohužel v minulých stoletích ke značnému úbytku lesů na celém území Česka.  Existovalo jen minimum dřevin, kterými by bylo možné tehdy rozsáhlé odlesněné plochy bez větších problémů znovu zalesnit, které by měly tak široký rozptyl podmínek, ve kterých by byly schopny dobře růst, a zároveň které by poskytovaly tak univerzální a všestranně použitelné dřevo, jako smrk ztepilý. Kvůli těmto jeho vlastnostem se smrk také stal hlavní hospodářskou dřevinou českých lesů. Lesníci jej ale bohužel začali sázet i v oblastech, které jsou mimo jeho ekologické optimum, a navíc často požívali semena nevhodného původu (v nížinách sázeli smrk původem z hor apod.). To vedlo a dodnes vede k tomu, že smrkové lesy jsou často postihovány různými kalamitami – větrnými, hmyzími apod.

Smrk ale v určitém období splnil svou důležitou roli – pomohl k znovuzalesnění obrovských území a plocha lesů v Česku od té doby stále narůstá – a dodnes je zásadní součástí hospodářských lesů. S rozvojem lesnických věd a pokrokem v oblasti ekologie lesníci začali chápat, že jít proti přírodě se dlouhodobě nevyplácí. Stále větší důraz  v lesnické legislativě a politice i v samotném lesnickém provozu je v posledních desetiletích kladen na to, aby se druhová skladba českých lesů začala pomalu přibližovat zpět k té původní a dřeviny byly obnovovány na pro ně vhodných místech. Je vysazováno stále více původních dřevin, zejména listnáčů, a také je více dbáno na to, aby vznikaly smíšené porosty místo monokultur, sestávajících jen z jedné dřeviny. Smíšené porosty jsou totiž mnohem odolnější vůči vichřicím, kůrovcům apod.

Nestabilní smrkové monokultury jsou postupně převáděny na smíšené lesy s vyšším zastoupením listnáčů. Smrk ale nadále zůstává kvůli všestranně použitelnému dřevu hlavní hospodářskou dřevinou.

Nestabilní smrkové monokultury jsou postupně převáděny na smíšené lesy s vyšším zastoupením listnáčů. Smrk ale nadále zůstává kvůli všestranně použitelnému dřevu hlavní hospodářskou dřevinou.

 

V České republice tedy ve skladbě dřevin sice stále převládají jehličnany, především smrk, ale trend je jednoznačný.

  • Plocha jehličnatých dřevin, zejména smrku, se stále snižuje.
  • Setrvale se zvyšuje podíl listnatých dřevin, zejména buku.
  • Smíšení jednotlivých druhů dřevin narůstá ve prospěch porostů s převahou listnáčů.

Je to výsledek trvalého úsilí lesníků o dosažení optimální druhové skladby lesů, které je dlouhodobě podporováno legislativní a dotační politikou státu. Tyto zásady jsou rovněž zahrnuty do požadavků certifikace lesů, kterými je v ČR pokryto asi 70 % lesů.

V řeči čísel…

V roce 2015 bylo v lesích České republiky:

– 73 % jehličnatých dřevin

– 27 % listnatých dřevin

(zdroj: Ministerstvo zemědělství)

Dreviny graf

Mohlo by se Vám také líbit

Žádné komentáře

KOMENTUJ