Les O lesích Zajímavosti

Komu v České republice patří lesy?

Zerzan 16

Asi existuje jen málo lidí, kteří by neměli rádi les a nějakým způsobem jeho příjemného prostředí rádi nevyužívali. Pro lesníky a lidi mnoha dalších souvisejících profesí (dřevorubci a operátoři lesní techniky, kočí, řidiči odvozních souprav na dříví nebo třeba i vědci a výzkumníci) je pohyb v lese a péče o něj každodenní samozřejmostí. Ale i většina ostatních lidí se z nějakého důvodu v rámci svých možností ráda pohybuje v lese, ať už kvůli houbaření či sbírání dalších lesních plodů, turistice, cyklistice, běžkování či jakékoli jiné formě rekreace. Málokdo ale ví, komu vlastně patří lesy, které navštěvujeme, a co vše si v nich můžeme legálně dovolit.

Za „starých časů“ (před rokem 1989) platilo, že téměř všechny lesy byly státní, v této oblasti vlastně neexistovalo soukromé vlastnictví. Lidé tak byli zvyklí, že les, do kterého rádi chodí (a mnohdy i dříví, které v něm roste…), patří vlastně všem, tedy i jim.

Změna přišla v 90. letech. Značná část lesů se v procesu restitucí navrátila soukromým a fyzickým osobám a zbytek lesů, které zůstaly v majetku státu (zhruba polovina), začaly spravovat dva velké státní podniky – Lesy České republiky (lesy rozmístěné po celé republice) a Vojenské lesy a statky (na lesy území vojenských výcvikových prostorů). V roce 2013 započala další významnější změna vlastnické struktury lesů v České republice – a to v souvislosti s církevními restitucemi. Státní podnik Lesy České republiky a Státní pozemkový úřad vydaly v posledních třech letech (a proces ani v roce 2017 není zcela ukončený) církvím a náboženským společnostem desetitisíce hektarů lesů a ty se tak stávají vlastníky s poměrně významným podílem (asi 10 %).

To, že lesy patří všem a možnost čerpání jejich užitků je samozřejmé, tak do určité míry přestalo platit.  Jen těžko si lze přitom představit jinou formu privátního vlastnictví, která by zadarmo poskytovala podobně velké benefity veřejnosti. Umíte si například představit, že by majitel soukromého pozemku dobrovolně pozval všechny své spoluobčany na svou zahradu a nabídl jim využívání bazénu, sběr ovoce apod.? Poměrně často se také třeba stává, že někdo zakáže užívání cesty, kterou má v soukromém vlastnictví.

IMG_6083

Lesní porosty v Krkonošském národním parku.

 

Vlastnictví lesa je přitom velmi zavazující. Veškeré lesy jsou ze zákona považovány za národní bohatství a nenahraditelnou složku životního prostředí, bez ohledu na to, jestli patří státu, nebo fyzické či právnické osobě. Vlastníkům z toho vyplývá celá řada povinností a omezení. I když je les jeho vlastnictvím, za úmyslnou činnost, která způsobí na lese škody a ohrozí se tím plnění funkcí lesa, hrozí vlastníkovi pokuta. Například za nezákonnou těžbu dříví je možná sankce ve statisících korun. V některých případech opakované těžby se pokuta může vyšplhat až na milionové částky.

Až na výjimky (lesní školky apod.) je u nás také zakázáno oplocovat les, což ale zdaleka není samozřejmé. V mnoha zemích Evropy tomu tak není a velké části lesa jsou oploceny a veřejnost do nich nemá přístup. Ani sběr klestu, hub či lesních plodů není samozřejmostí všude, např. v Itálii na sběr hub vydávají vlastníci lesa speciální „povolenky“. Vlastník tedy u nás nesmí zamezit v přístupu do lesa návštěvníkům. Mnoho vlastníků (a to nejen těch státních) dokonce dobrovolně a na svoje náklady buduje zařízení pro turisty – naučné stezky, odpočívadla, udržují cyklostezky apod., nebo pořádá zážitkově-vzdělávací přírodovědné programy, především pro děti. To se týká kromě státních lesů především lesů příměstských – tedy těch, které vlastní a spravují obce a města. Rekreační poslání v nich má zvlášť velký význam.

Jak má běžný „smrtelník“ rozpoznat, v čím lese se pohybuje? Většina velkých vlastníků už své vlastnictví v lese vyznačuje a návštěvníky tak o něm informuje – formou cedulek, naučných tabulí, či označením hranic pozemků. Podrobné údaje k jednotlivým lesním celkům a jejich vlastníkům lze pak najít např. na mapovém serveru Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů.

Pamatujte tedy, prosím, při své návštěvě lesa, že za to, že máte v České republice neomezený vstup do lesů všech druhů vlastnictví a možnost sběru lesních plodů zdarma, se od vás očekává, že budete respektovat vlastnická práva a pravidla daná zákony (neodebírat z lesů dřevo bez povolení, nevjíždět na lesní cesty autem, nenarušovat průběh prací v lese, nerušit lesní zvěř, nepoškozovat půdní povrch, dbát bezpečnostních pokynů lesníků a nepohybovat se v místech, kde probíhá např. těžba stromů apod.) a samozřejmě udržovat v lese pořádek a nijak svou přítomností nenarušovat lesní prostředí.

V souvislosti s  novodobými změnami vlastnictví lesa se tedy není čeho obávat. Přísná legislativa regulující těžbu lesů a nařizující následné zalesnění vytěžených lesů bez ohledu na to, kdo je vlastní (český zákon o lesích dokonce patří k nejpřísnějším v Evropě!) i široce rozšířená certifikace lesů, garantující správnou a trvale udržitelnou péči o lesy, zaručuje, že o české lesy je dobře postaráno. Státní i soukromí vlastníci lesů se ve svém vlastním zájmu starají mimojiné i o to, aby krásné české lesy prospívaly a jejich plocha narůstala, a aby tak všech jejich užitků mohly využívat i naše děti a vnoučata.

Dostal 1

Lesy ve vlastnictví Arcibiskupství olomouckého, v pozadí Svatý Hostýn.

 

Trocha konkrétních čísel

Ke konci roku 2015 (statistika za rok 2016 ještě není zveřejněná) tedy v České republice patřilo celkem 58,7 % lesů státu.

  • z toho 49 % spravují Lesy České republiky (lesy rozložené po celé zemi),
  • 4,7 % Vojenské lesy a statky a statky (lesy na území vojenských újezdů),
  • 3,7 % lesů je pod správou institucí ochrany přírody – tedy jde o lesy na území národních parků a dalších zvláště chráněných území.

Nestátní vlastnictví lesů pak bylo v roce 2015 rozděleno takto:

  • právnické osoby vlastní asi 3 % českých lesů,
  • významnými vlastníky jsou obce a města, jejich podíl na vlastnické struktuře je 17 %,
  • církevní a náboženské společnosti na konci roku 2015 vlastnily 0,87 %, ovšem předpoklad je, že po dokončení procesu restitucí půjde o téměř 10 % lesů,
  • něco málo přes 1 % pak vlastní lesní družstva,
  • 19,3 % lesů patří fyzickým osobám, tedy drobným vlastníkům – na 300 tisíc lidí v Česku vlastní kus lesa do výměry 50 hektarů.

V České republice má více než 70 % lesů mezinárodně uznávaný certifikát trvale udržitelného hospodaření, tyto lesy přitom patří různým vlastníkům, tedy jsou to lesy státní, soukromé, obecní lesy, lesy národních parků apod.

Více konkrétních údajů lze najít např. v tzv. Zelené zprávě, vydávané každý rok Ministerstvem zemědělství.

Mohlo by se Vám také líbit

Žádné komentáře

KOMENTUJ