Les O lesích Zajímavosti

Proč všude nemohou být pralesy a jaké kategorie lesů tedy máme?

Kategorie titul

Představte si, že vám zavolá notář a oznámí vám, že jste nečekaně dědili po vzdáleném strýčkovi. Nepodědili jste ale sumičku, ani domek, ale 60 hektarů lesa, nedej Bože na druhém konci republiky. Máte dvě možnosti: buď les prodat, nebo se stát jeho zodpovědným majitelem a starat se o něj. Z toho vám ale bude vyplývat takové množství zákonných povinností, že vám z toho půjde hlava kolem. Musíte si nejprve sehnat odborného lesního hospodáře – odborníka, který vám s péčí o les a s tím, abyste neskončili během půl roku ve vězení za zanedbání některé z povinností (máme totiž velmi přísnou legislativu v oblasti péče o lesy), pomůže. Ten ale stojí peníze. Musíte si obstarat ze zákona povinný lesní hospodářský plán, podle kterého budete muset v lese hospodařit tak, aby byla garantována jeho další trvalá existence. Tento plán ovšem stojí peníze. Les dále ze zákona musí plnit funkce, které slouží nejen jeho majiteli, ale i veřejnosti: ochrana půdy, ovzduší, vod, chráněných druhů, rekreační funkce ad. – to vše budete muset ze zákona „strpět“. Zajištění toho všeho bude stát další peníze (údržba cest, vodních toků, zajištění bezpečnosti návštěvníků lesa ořezem suchých větví a údržbou stezek, zajištění ochrany případných vzácných rostlin a živočichů – ano, i to vše je vaše nová zodpovědnost). Dále se budete muset postarat o to, aby byly zalesněné do dvou let všechny holiny a les se řádně „vychovával“, odklízely se následky větrných kalamit… za to budete muset zaplatit lidem, co sází stromky či dřevorubcům. Navíc musíte instalovat zařízení na odchyt dřevokazných brouků a pravidelně je kontrolovat, aby se vám v lese nepřemnožili a neohrozili sousední lesní majetek, vést složitou evidenci pro státní správu lesů ad. To vše také nařizuje lesní zákon.
Vlastníci lesa s výměrou do 50 hektarů pak mají situaci o něco jednodušší a „levnější“.

Váš les tedy zatím generuje jen samé náklady. Přirozeně tak zjistíte, že potřebujete, aby vám les vydělal alespoň tolik peněz, abyste toto všechno poplatili a ideálně vám zbylo nějaké dříví na topení, tedy pochopíte, že musíte v lese těžit dříví, které jediné vám přinese nějaký výnos.

To vše na vysvětlenou toho, proč u nás nemohou existovat pouze samé divoké pralesy. Každý les totiž někomu patří a náklady na jeho obhospodařování musí někdo uhradit, a je tomu tak i v případě státních lesů, kterých je u nás zhruba polovina. Protože ale ochrana přírody a přírodních ekosystémů neodmyslitelně patří k politice každé rozvinuté země a je významně propojená s lesnictvím, část lesů se i u nás ponechává přírodě.

Kategorie 2

Typický hospodářský les. Je rozdělený do menších dobře zpřístupněných částí, probíhá v něm obnova i těžba, to vše ale při zachování jeho důležitých funkcí.

 

Také proto u nás vznikla propracovaná kategorizace lesů, která je také zakotvena v zákoně o lesích a která dělí české lesy do následujících kategorií.

V roce 2015 spadalo 74 % českých lesů do kategorie lesů hospodářských, tedy těch, ve kterých se hospodaří. Životní cyklus lesa v nich ovlivňuje svou činností člověk (sází stromy, těží dřevo apod.), přesto tyto lesy plní všechny své „užitečné“ funkce, což mimo jiné garantuje také mezinárodně platná certifikace trvale udržitelného hospodaření v lesích, kterou je u nás pokryto 70 % lesů.

Další kategorií lesů jsou lesy zvláštního určení. Těch je u nás 24 %. Sem spadají lesy, kde je hospodaření částečně nebo zcela omezeno. Některé z nich, kde člověk vůbec nezasahuje z důvodu ochrany přírody, můžeme nazývat „pralesy“, i když to ve skutečnosti většinou nejsou původní přirozené pralesy, jako je tomu např. v Indonésii či Amazonii. Tyto lesy přirozeně negenerují žádný zisk a případné náklady, které vznikají při péči o ně, či náklady na jejich zpřístupnění a využití k rekreaci (jsou to totiž ty nejkrásnější a nejvzácnější oblasti naší přírody) hradí stát, tedy my všichni – daňoví poplatníci. Do této kategorie patří nejcennější části lesů v národních parcích či přírodních rezervacích, lesy kolem vodních nádržích, lesy sloužící k výuce ve školách, lesy lázeňské a příměstské, lesy v oborách apod.

Poslední kategorií lesů jsou tzv. lesy ochranné. Zaujímají 2 % rozlohy lesů. Sem spadají lesy na nepřístupných místech – skalách, rašeliništích, v horách na samotné hranici lesa apod.

Kategorii u konkrétní části lesa a z ní vyplývající souvislosti a omezení si můžete dohledat např. na mapovém serveru Ústavu pro hospodářskou úpravu lesa.

Takto vypadá český, v tomto případě bukový prales. Přírodní procesy probíhají bez vlivu člověka, popadané stromy se nechávají k rozkladu na zemi. I takový les ale generuje spoustu nákladů a jeho vlastník (tedy i stát) musí být ochoten je zaplatit, například z jiných činností.

Mohlo by se Vám také líbit

Žádné komentáře

KOMENTUJ